Dobrý den, Martino asi budete překvapená, protože od "našeho" porodu uběhly už čtyři měsíce (25.5.2015), Já se zkrátka konečně dostala k tomu Vám napsat, jak to pro mě bylo uklidňující, že jste zrovna Vy byla u porodu našeho syna Benedikta. Netušila jsem, jaké jsem měla štěstí ještě o to víc!
Jedinou mojí představou a přáním u porodu Benedikta bylo rodit bez nástřihu. Dodneška bavíme známé a i můj gynekolog se tomu upřímně zasmál (jako v dobrém), když jsem Vám odpověděla na otázku, jestli mám nějaké porodní přání, tak, že mám jedinou prosbu - že bez nástřihu. A říkala jsem Vám, jak mě doktor strašil, že může být inkontinence stolice apod. a Vy jste na to reagovala dotekem a uklidněním: nebojte nikdo Vás nastřihávat nebude a Já Vás nenastřihnu. Na to jediné jsem se připravovala před porodem poctivě s manželem, takže jsem si věřila, že to půjde - s Helenkou se to taky obešlo bez poranění.
Kontrakce u Benova porodu byly snesitelné, bolelo to, ale já to brala jako požehnání, že to tak má být a že to dobře dopadne, s každou kontrakcí jsem se pohoupala na vlně, vnímala jsem Vás, že mi říkáte, něco s balónkem, jinak jsem ale byla celou dobu myšlenkami na pláži a bylo mi teplo, otevírala jsem pusu a představovala si, že se zároveň otevírám i dole, v podstatě pohoda, no, těšila jsem se na něj, vůbec jsem neměla strach, bylo to všechno hrozně rychlé. Když jsem přišla z té sprchy mě vůbec nedošlo, ale manželovi prý jo, ten Vás pochopil, že jsem už otevřená a rodím....))))
Cítila jsem už velký tlak, pocit na tlačení a Vy jste byla úžasná, já povídám: potřebuju si kleknout a Vy na to, tak si klekněte. Já na to, že už bych tlačila a Vy tak tlačte........Manžel lituje, že Vás nenatočil, jak jste za mnou a chytáte malého....prý jste byla tak trochu jako brankář v brance)))).To šlo v podstatě úplně samo, ta gravitace, samozřejmě, druhý porod jasně, ale to byl takový rozdíl, když jsem tlačila Helenku tak jsem byla klasicky v pololeže polosedě, nešlo to, zkoušeli jsme i na boku, manžel vzpomíná, že mi celou tu hodinu a půl musel držet jednu nohu......a Ben byl venku na čtyři kontrakce?!!!!
Po porodu jsem byla unavená, ale tak nějak příjemně, cítila jsem se spíš nabitá.....jak to říct. Já jsem věřila, že to zkrátka dobře dopadne a tenhle postoj mi pomáhalo upevňovat to prostředí tam, lidi. Znáte to, síla myšlenky ....
Cítila jsem se tam jako člověk a ne jako věc, porod je tak intimní záležitost. Moc s manželem na porod vzpomínáme, já se rozhodně nepovažuji za alternativní matku, ale teď se hodně díky televizi a dokumentu čtyři v tom mluví o domácích porodech, no já věřím, že kdyby se v porodnicích více chovali jako Vy, nikdo by nad tím neuvažoval.
Ale to je téma na delší debatu a tento mejl je o tom, jak také díky Vám, máme pěkný zážitek na celý život. Předtím jsem nevěřila, že to o porodu prohlásím, že byl krásný.
Moc Vám děkuji, že jste mi do toho takřka nezasahovala, sama sebe jsem překvapila, když to na mě přišlo. Rodit v kleče jsem neplánovala, prostě mě to zrovna napadlo při pohledu na tu žíněnku tam u zdi. Celou dobu od první chvíle, kdy jste se představila, jsem z Vás cítila velký klid a to mě prakticky hned přesvědčilo, že to tvz. "dáme".
V příloze připojuji fotky, aby jste si oživila o koho jde, protože věřím, že za tu dobu Vám pod rukama prošly zřejmě už desítky žen. Jinak náš Beník je to naše sluníčko, je klidný, pláče, když má hlad a když si chce "vykládat", ale vydrží dlouhou dobu ručičkama plácat do hraček, taky dobře spinká. Moc Vás zdravím, přeji Vám hodně štěstí, ať Vás práce pořád baví a přináší Vám radost!
Upřímně a ze srdce Markéta J. s rodinou